Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
Alpen-
verein.cz

6/2005

   I.     Téma čísla: Wilder Kaiser
   II.    Dhaulagiri
   III.   Seven Summits
   IV.   Trekking v Africe
   V.    Přechod Nízkých Tater
   VI.   Ofenhorn a Blinnenhorn
   VII.  Ostatní

 

TÉMA ČÍSLA: WILDER KAISER

WILDER KAISER - kde se psala horolezecká historie

Stěny a věže dramaticky rozeklaného masivu Wilder Kaiser nedaleko rakouského Kufsteinu si mezi horolezci udržují stále velmi vysokou popularitu. Ve strmých srázech tohoto vápencového pohoří zanechala své stopy celá plejáda známých lezců, mnoho stěn je úzce spjato s řadou slavných jmen horolezecké historie - mezi ně patří například Hans Dülfer nebo Hermann Buhl. Toto malé divukrásné pohoří je doslova rájem skalního lezení, ale nezapomenutelné zážitky okořeněné úžasnými výhledy na skalní cimbuří si odtud mohou odvézt i vysokohorští turisté a příznivci zajištěných cest.(dále na str. 19 - 42)

 

Dhaulagiri I (8 167 m)

Přestože se Dhaulagiri I mohlo stát první dosaženou osmitisícovkou v rámci francouzského projektu z roku 1980, nakonec se pro zdánlivou nedostupnost stala hlavním cílem nedaleká Annapurna I. Trochu paradoxně, protože vůbec první dosažený osmitisícový vrchol, nelze zdaleka označit za jednoduchý, ale naopak za jednoznačně nejriskantnější cíl ze všech nejvyšších vrcholů naší Země.

Po průzkumu Francouzů se vypravilo k Dhaulagiri I celkem šest dalších neúspěšných výprav. S výjimkou expedice Fritze Moravce v roce 1959 (SV hřeben, dosažená výška 7 900 m), ostatní skupiny se soustředily na severní stěnu. Největší šance na úspěch měla argentinská výprava pod vedením Francisca Ibaneze, která skončila ve výšce 8 000 metrů.(dále str. 43-45)

 

Osm slavných sedm vrcholů

Nejvyšším vrcholům všech kontinentů se někdy souhrnně říká Koruna planety. Každý je úplně jiný, na jiném světadíle, v jiném klimatickém pásmu. Výstupům na všechny tyto hory se ve světě říká Seven Summits. Z čistě horolezeckého pohledu nepatří tento projekt mezi mimořádně ceněné podniky, ale určitě má svoji sportovní hodnotu.

Ano, na Aconcaguu dělají zájezdy i české cestovky, téma velkého množství "takyhorolezců" komerčních výprav (co jiného než cestovek) na Everestu se diskutuje už delší dobu a na Kilimandžáro vyjdete s povinným černošským průvodcem a po zaplacení tučného poplatku za dva až tři dny. Lze tak úspěšně diskutovat, zda v případě Seven Summits jde o horolezectví, trekking či něco jiného. Bylo by proto nadsazené a poněkud zavádějící hovořit o nejcennější horolezecké trofeji apod. O terminologii by ale přece mělo jít až zcela v poslední řadě. Na seznamu těch, který tento projekt doposud úspěšně dokončili najdeme celou řadu jmen, dobře známých z horolezeckého světa jako Reinhold Messner, Rob Hall, Doug Scott, Viki Grošelj a další. Asi je nelze obviňovat, že se do projektu Sedmi vrcholů pustili především pro své zviditelnění. Zkrátka každému co jeho jest a proti gustu... (dále na straně 16-17)

 

Sopečný řetězec v nitru Afriky

Doslova v srdci Afriky, uprostřed pralesů a mezi tropickými jezery, se zdvihá řetěz sopek - tajemná Virunga.

Přejeli jsme rovník a blížíme se do jižního cípu Ugandy. Kolem jezera George je samý močál a bohaté porosty papyru. Pak se začíná krajina vlnit. Osídlení je celkem husté, půda má totiž vysokou úrodnost, a tak co chvíli míjíme vesničku obklopenou terasovitými políčky i "sady" banánovníků nebo plantážemi čajovníků.
V sedm hodin večer dorážíme konečně do Kabale, nejvýše položeného města Ugandy (2 000 m). Náš řidič říká, že je tam "very cold" a grimasou naznačuje, že hlavně v noci je tam opravdu velká zima... Za dvoulůžkové pokoje v hotelu Visitors platíme pět tisíc šilinků. No, pokoje je nadnesené slovo. Komůrky, kam se sotva vejdou postele, voda neteče, záchod na chodbě (společný) nesplachuje, také zrovna vypnuli elektřinu... Odestýlám postel a velký pavouk rychle prchá do tmy. Poslední noc v Ugandě.
(pokračování na str. 50-52)

 

NÍZKÉ TATRY V ZIMĚ

Přejezd Nízkých Tater na lyžích je pro mě legendou. Je to akce, se kterou jsme před 20 lety začínali a která ani častým opakováním nezevšedněla. Když se přiblíží předem domluvený termín, všichni zruší neodkladné pracovní schůzky, přesunou rodinnou dovolenou a vyrazí za Dobrodružstvím. Máme pět dnů rezervováno jen pro Hory, Kamarády a Poznání sebe sama.

Jezdíme ve skupině 2 až 12 lidí. Nováčků mezi námi bývá málo, ale nebráníme se jim. Někdo jde trasu potřetí, někdo podesáté. Stereotypu se bát nemusíme - pokaždé je to jiné. Pouze při svém prvním přechodu jsem zažil ideální podmínky - sluníčko, daleké výhledy a mírně sedlý sníh, který se neboří. Většinou je na hřebenu Nízkých Tater dost příležitostí prověřit sám sebe. Prověřit svou lyžařskou techniku, fyzickou kondici, psychickou odolnost a občas si vyzkoušíme i neplánovaný bivak ve sněhu.
(pokračování na str. 14-15)

 

OFENHORN BLINNENHORN

Na známé vrcholy v okolí Zermattu vystupují každý den desítky zájemců. Východní část Walliských Alp, mezi průsmyky Furka a Simplon, je však podstatně méně vyhledávaná a navštěvovaná. Spíše zde potkáme domácí Švýcary než cizince. Tato horská oblast má i podstatně jiný charakter - nejsou zde čtyřtisícové vrcholy a je i zde méně ledovců. Ve středních polohách narazíte na mnoho salaší a údolní vesničky si udržely většinou svůj původní ráz. Nenajdete tu velké luxusní hotely, zato převažují malebné penziony a hospůdky, jsou zde i obchody s potravinami se základním sortimentem. Celá oblast působí velmi příznivým dojmem, díky vstřícnosti a dobré komunikativnosti domácích obyvatel. Atmosféru celé této oblasti lze vyčíst i v knize "Orte der Kraft" (Místa síly) od Blanche Merze. Stačí citovat: "Na většinu návštěvníků působí turistika v údolí Binnu jako omlazovací lázeň". Při výstupech na nejvyšší vrcholy této oblasti, na Ofenhorn a Blinnenhorn, se však jedná o náročnou vysokohorskou turistiku a horolezectví.

Vrcholy východní části Walliských Alp dosahují výšky kolem 3 200 m. Vyskytuje se zde několik ledovců (Griesgletscher, Hohsandgletscher, Talligletscher, Ghiaccaio del Sabione) a je tu poměrně dost jezer, převážně přehradních. Po hlavním hřebenu vede švýcarsko - italská hranice. Střediskem celé oblasti a velice rázovitým místem je obec Binn (1 400 m). Nejobvyklejší přístup do oblasti je z údolí Rhone ze známého střediska Fiesch. Údolím říčky Binna se dá dojet až do obce Binn nebo až do osady Fäld, jižní části tohoto masivu jsou přístupné z údolí Lengtal až po osadu Heiligkreuz. V okolí Fäldu je bohatý výskyt nejrůznějších minerálů, zejména turmalínů.
(pokračování na str. 12-13)

 

Ostatní

  • Lyžařský hardware
  • Backcountry Camp poprvé
  • Skialpinismus - balíme batoh
  • Historie úspěchu značky LOWA
  • Kočičí skála u Pyšné
  • Soutěž