Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
Alpen-
verein.cz

1/2005

   I.     Téma čísla: Okolí Innstrucku
   II.    Tačenama
   III.   Haute Route
   IV.   Sisha Pangma
   V.    Makalu
   VI.   Ostatní

 

TÉMA ČÍSLA: OKOLÍ INNSBRUCKU

Klettersteigy nad Innem

Údolí Innu je hlavní tepnou, kterou pulzuje život v rakouských Tyrolích. Tudy proudí tisíce turistů za splněním svých plánů, přání a tužeb. Už se v duchu vidí za Brennerpassem v některém z údolí Dolomit, v horách okolo jezera Garda nebo někde na Silvrettě či snad dokonce v některém z pohoří Švýcarska. A přitom mnoho z nich ani netuší, že zde v okolí hlavního města Tyrol se nachází řada zajištěných cest různých stupňů obtížnosti, které jsou schopny uspokojit všechny milovníky zajištěných cest od těch střídmých až po ty nejnáročnější.

Začátkem července 2001, na závěr týdenního putování po horách v okolí jezera Achensee, jsem se rozhodl navštívit zajištěné cesty na Lamsen Spitze a Hochnissl, jejichž smělé vrcholy jsem měl možnost před lety obdivovat z Hundskopfu.
Tlaková výše se starala o stabilní počasí a teploty na sluníčku neklesaly pod 30oC. A tak když jsem po dobré snídani v Maurachu projel mýtem za Pertisau při vstupu do údolí Falzthurntal a zaparkoval na velkém parkovišti u Gramai Alm (1 263 m), bylo jasné, že mě při výstupu na chatu Lamsenjochhütte v sedle Lamsscharte (1 953 m) budou čekat stejné podmínky jako před lety na Hundskopfu.
(dále na str. 19 - 42)

 

TAČENAMA - Via Ferrata delle Trincee

Nad tyrkysovým jezerem Lago di Fedaia, se jako hřbet ohromného stegosaura, tyčí hřeben Padon. Mezi řadou věžiček a strmých stěn vede nádherná „černá“ zajištěná cesta Via Ferrata delle Trincée. Není zdaleka tak vysoká jako cesta monumentální Tofany, není ani silová jako „shybovací“ cesta Piazzetta na Piz Boe. Ale ty výhledy…!
Když jsme tuto cestu předloni zkoušeli poprvé podle náhodného seznamu černých ferrat, museli jsme si ji pro nelehkou výslovnost přejmenovat na poněkud výstižnější pracovní název „Tačenama“ – TA ČErná NAproti MArmoladě. Ferrata delle Trincée nás natolik uchvátila, že se sem nyní vracíme při každé návštěvě Dolomit.
(dále str. 8-9)

 

Haute Route

Od dob Mathiase Žďárského, který na konci 19. století přivezl do Alp první lyže a s jejich pomocí sjížděl neupravené svahy vrcholů v okolí Lilienfeldu se mnohé, zejména technické vybavení pro skialpinismus, změnilo. Některé věci se ale nemění, zůstávají stále stejné a přerůstají v symbol pro určité pojetí tohoto sportu. Takovým symbolem pro klasické skialpinistické přechody je beze sporu legendární Haute Route.

Haute Route - podrobná reportáž (pdf, 300kB)
(dále na straně 16-18)

 

Expedice HIGH POINT Shisha Pangma 2004. Alpským stylem na osmitisícovku

 

Shisha Pangma leží jako jediná osmitisícovka celá v Tibetu. Bývala to nejnižší hora z velké čtrnáctky, ale podle posledních měření má hlavní vrchol 8 046 m. Zároveň to byl poslední hlavní vrchol osmitisícovky, na kterém nestáli nikdy Češi. Ale tento fakt již patří minulosti. Doufejme jen, že se nám nestane něco podobného jako před lety. Tenkrát jsme vylezli s Martinem (tentokrát Minaříkem) na poslední Čechy nevylezenou osmitisícovku Kangchenjungu (8 598 m) a po našem návratu, kde se vzal, tu se vzal "Čech" Ludovít Záhoranský a bylo po žížalkách.

(pokračování na str. 43-45)

 

Makalu

Mezi nejelegantnější himálajské štíty patří bezesporu Makalu (8 463 m), jeden z dominantních vrcholů oblasti Mahalangur Himal. Při pohledu zdáli, zejména od jihu, představuje tento štít výrazný masiv ve tvaru pyramidy. Západní a jižní stěny vynikají svou strmostí. Přímý průstup Z stěnou představuje stále velký cíl pro budoucí špičkové expedice, stejně jako vůbec první průstup mohutnou a zatím nedotčenou a neprozkoumanou centrální části severní stěny (pozn.: klasická cesta na Makalu z r. 1955 sleduje ze sedla Makalu La pravý okraj stěny). O původu názvu štítu existují dvě „teorie - od výrazu Kamalung (Údolí Kama), resp. Mahakala (Velký černý). Verze názvu Velká černá hora nebudí nedůvěru, protože masiv Makalu je tvořen světlými krystalickými horninami, především žulou. Není nezajímavé, že od prvovýstupu v r. 1955, všechny úspěšné výpravy uskutečnily prvovýstupy novými cestami a první opakování klasické cesty realizovala až v r. 1978 mezinárodní výprava vedená H. Warthem. Vrcholu tehdy dosáhl i K. Diemberger. Výstup na vrchol španělské výpravy podél JV hrany v r. 1976, byl totiž dokončen přes čs. cestu v J stěně.

(pokračování na str. 48-51)

 

Ostatní

  • Smíchovský festival alpinismu
  • Skiapl na Dreieck Spitze
  • GPS a mapy
  • Polínko
  • Kam se ubírá skialpinistická technika