Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
Alpen-
verein.cz

6/2004

   I.     Téma čísla: Ötztálské Alpy
   II.    Hochalmspitze
   III.   Monte Agner
   IV.   Cerro Aconcagua 2004
   V.    Vraní skály
   VI.   Ostatní

 

 TÉMA ČÍSLA: ÖTZTÁLSKÉ ALPY

Ötztálské Alpy
Jedna z největších horských skupin Východních Alp, proslulá svými lyžařskými středisky v údolích Kaunertal, Pitztal a Ötztal stejně jako nálezem pět tisíc let starých pozůstatků tehdejšího obyvatele, známého pod jménem Ötzi, je oblíbená zejména vyznavači skialpinismu, kteří zde skutečně naleznou opravdové El Dorado. Ale i cyklisté toužící vyjet až téměř do oblak spolu s dobrodruhy ledovcových výstupů a pokořiteli převislých skalních stěn nepřijdou zkrátka. Pokud budete chtít poznat krásy této oblasti , zamiřte někdy jihozápadně od Innsbrucku do pohoří se jménem Ötztálské Alpy.
(dále na str. 19 - 42)

 

Hochalmspitze

Hochalmspitze (3 360 m) je nejvyšším vrcholem skupiny Ankogelgruppe, která leží ve východní části pohoří Hohe Tauern v rakouských Korutanech. Z turistického hlediska je tato oblast trochu ve stínu nedalekého Grossglockneru a proto zde najdou uspokojení ti, kteří nevyhledávají frekventované chodníky a fronty na zajištěných cestách.
Na JZ vysílá Hochalmspitze impozantní, místy značně exponovaný, skalnatý hřeben Detmoldergrat, zakončený třítisícovým vrcholem Säuleck (3 080 m). Celým hřebenem vede velmi dobře zajištěná, dlouhá vysokohorská túra, která poskytuje kromě pěkného lezení i krásné výhledy na blízký Ankogel, Grossglockner, Dachstein a další alpské skupiny.
(dále str. 10-11)

Monte Agner

Trochu té ženské ješitnosti

Již delší dobu se věnuji lezení a pročítání horolezecké literatury a najednou mě to došlo. Skoro každý popisuje výstup nějakou velkou stěnou, Kuchař jich má dokonce 10 a já, po všech těch letech, ani jednu. Dokonce jsem nikdy neprožila neplánovaný bivak. Co jsem to za horolezce? Vždycky jsem s obdivem poslouchala i četla vyprávění o několikadenních cestách ve velkých stěnách, o tahání batohů přes těžké úseky. Co to takhle zkusit?
Jako na zavolanou přichází návrh vyrazit na prodloužený víkend na Monte Agner, nejdelší stěnu Dolomit. Cesta „Severní hrana“ (Gilberti, Soravito, 1932, 1700 m, 6+(5+ A0), 12 – 18 hod.). Jen aby mě s sebou vzali. Mám v horách dost nalezeno, ale tak dlouhou cestu... Po podrobném studiu nákresu se ukazuje, že pětkových metrů je celkem 560. To je dost, ale chlapci věří, že to zvládnu. Tak díky za důvěru, spolulezci.
(dále na straně 14-15)

 

Cerro Aconcagua 2004 – The Sun of May

„Proč zrovna Aconcagua?“ Těžko odpovědět, každý horolezec má v hlavě své cíle. Od těch nejmenších a snáze realizovatelných až po ty nejsmělejší, které zůstávají často jen sny. Je to tedy často jen otázka času, okolností a neposlední řadě finanční náročnosti projektu, kdy se ke splnění svého snu přiblížíme.
Přípravy
Nákupem průvodce, map, výběrem výstupové trasy příprava začíná. Zvažujeme i možnost sjezdu z vrcholu na lyžích, finální rozhodnutí ale necháváme až na poslední chvíli před odletem. Hledáme také vhodný aklimatizační vrchol, nakonec se rozhodujeme pro El Plato v oblasti Condor del Plata. Výstupovou trasu na Cerro Aconcaga vybíráme tzv. přímou cestu po Polském ledovci, tudy by měl vést i náš sjezd na lyžích. O výstup se budeme pokoušet v nejkratším měsíci v roce, únoru. Ještě doplnit některé drobnosti do výbavy, zajistit letenky a můžeme vyrazit.
(pokračování na str. 48-51)

 

Vraní skály

Mezi Novým Borem a Libercem, nad obcí Rynoltice v CHKO Lužické hory se rozléhá malebné území s řadou údolíček obklopených lesy a řadou pískovcových skal a skalek. Mezi opuštěnými válečnými bunkry, kamennými mezníky vyznačující hranice panství z 18.století, v rozsáhlých lesích plných temných i romantických zákoutí se nachází skupinka pískovcových skal zvaných Vraní skály (499 m). Jsou jen jednou ze skupinek, která se tu ukrývá a leží nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jihovýchodně od Popovy skály. Je to opomíjené místo, dříve však často vyhledávané horolezci z blízké Žitavy i z Hrádku. Dnes však jsou skály místy pokryté mechem a cesty plné pavučin, ale přesto má místo své kouzlo a určitě stojí za to ho navštívit a vylézt si tu pár pěkných cest.
Vraní skály - co se nevešlo do časopisu
(pokračování na str. 54-55)

Ostatní

  • Via ferrata Königsjodler
  • Lyžiarska mozaika z Tatier
  • Kurs - pád na strmém firnovém svahu
  • Počasí a hory 4. část
  • Spacáky
  • Fotogalerie – Jiří Kočara