Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
Alpen-
verein.cz

3/2002 - rozebráno

I.     Dachstein
II.    Rudolfshütte
III.   Národní park Vysoké Taury
IV.   Bischofshütte
V.    Rabštejn
VI.   Ojos del Salado
VII.  Ostatní

 

Dachstein

Horská skupina Dachstein je naší nejbližší zaledněnou horskou skupinou. Je součástí severních vápencových Alp a rozkládá se na území tří rakouských spolkových zemí: Salcburska (Salzburger Land), Horních Rakous (Oberösterreich) a Štýrska (Steiermark). Její nejvyšší vrchol Hoher Dachtein, který směle ční nad ledovci této krasové náhorní plošiny, dosahuje do výšky téměř tří tisíc metrů (2995m). Protože ji máme téměř "za humny", je tato oblast velice vděčným cílem i pro naše krátké víkendové vyjížďky.

(dále na str. 8 - 10)

 

Rudolfshütte

RudolfshütteChata Rudolfshütte se nachází v jednom z nejkrásnějších bočních údolí, která vybíhají k jihu z údolí říčky Salzach (v Rakousku se toto údolí jmenuje Pinzgau) u střediska Uttendorf.

Moderní majestátná budova spíše hotelu než chaty stojí na skalním bloku nad jezerem Weißsee ve výši 2315 m mezi horskými skupinami Grossglocknergruppe na jihovýchodě a Granatspitzgruppe na západě. Oblast je zároveň vstupní branou do Národního parku Hohe Tauern (Národní park Vysoké Taury).

V okolí chaty je neuvěřitelný amfiteátr tvořený horskými hřebeny s 22 alpskými vrcholy, z nichž mnohé převyšují 3000 m. Jedinečnou kulisu tohoto koutu Alp pak doprovázejí ledovce i horská jezera.

Alpinisté zde mohou uskutečnit více než 100 různých výstupů všech druhů obtížnosti. Vysokohorské lyžování, skialpinismus, sněžnice, lezení v ledopádech v zimě a alpské skalní lezení, zajištěné cesty, vysokohorská turistika, turistika po značených cestách i MTB v létě - to je pouze základní výčet možností pro všechny milovníky horských aktivit.

Chata je pojmenována po jediném synovi císaře Františka Josefa, po Rudolfovi, který v roce 1889 z nešťastné lásky spáchal sebevraždu.

(dále na straně 11-14)

 

Národní park Vysoké Taury - téma čísla

Národní park Vysoké Taury (Nationalpark Hohe Tauern) patří svou rozlohou 1800 km2 k největším národním parkům v Evropě a k ojedinělým přírodním oblastem na celém světě. V oblasti Vysokých Taur leží nejvyšší vrcholy Rakouska, nachází se zde největší ledovce Východních Alp a vodopády nebo vodní kaskády, které jsou jedny z nejvyšších na světě. Národní park Vysoké Taury je i místem výskytu mnoha rostlinných a živočišných endemitů, je to ale především nádherná horská příroda a oblast, kde žijí přívětiví, komunikativní a kulturní lidé.

 

ZIMNÍ VÝSTUP NA GROSSVENEDIGER
Großvenediger je třetí nejvyšší horou Rakouska. Vypíná se nad oblastí rozsáhlých ledovců uprostřed Národního parku Vysoké Taury. Severní, západní a jižní svahy této hory jsou prudké a skalnaté, z východní strany však ledovec zasahuje až k vrcholu a je ideální přístupovou trasou pro skialpinisty. Výbornou podporou pro výstup na vrchol jsou chaty Alte Prager Hütte a Neue Prager Hütte (Stará pražská chata a Nová pražská chata). Chaty postavila pražská sekce rakouského Alpenvereinu koncem 19. století, resp. na začátku 20. století. Východiskem na túry je chata Matreier Taurenhaus, která se nachází na dohled od jižního vyústění tunelu Felbertauerntunnel. Tímto tunelem prochází silnice ze severu z obce Mittersill do jižně ležícího východotyrolského městečka Matrei in Osttirol.
Chata Matreier Taurenhaus stojí ve výšce 1512 m a je v provozu celý rok. Je možné se zde ubytovat, k dispozici je i restaurace. Chaty Alte Prager Hütte a Neue Prager Hütte jsou v zimě bez obsluhy a pro přenocování je možné využít zimních prostor, které nejsou uzamčeny.
Celý výstup na vrchol Grossvenedigeru začíná velmi mírným stoupáním podél potoka Tauernbach kolem usedlostí Außergschlöß a Innergschlöß, dříve celý rok obývaných zemědělci a pastevci, dnes využívaných spíše k rekreačním účelům. Při procházení usedlostmi můžeme obdivovat klasickou venkovskou alpskou architekturu, pro kterou stavební materiál - dřevo a kámen - poskytly okolní hory.

Dále v tématu čísla: Krimml a vodopády, Po hlavním alpském hřebenu, Bike & Hike a další. (str 15-38)

 

Grosse Bischofsmütze

Horská skupina: Dachstein, hřeben Gosaukamm
Všeobecné informace: Hroty Grosse Bischofsmütze a Kleine Bischofsmütze tvoří výrazný a dominantní dvouvrcholový masiv v hřebenu Gosaukamm. Prvovýstup na vyšší vrchol realizovali v r. 1879 horští vůdci J. Auhäusler a J. Steiner cestou přes jižní strž (Mützenscharte).
K věhlasu Grosse Bischofsmütze přispělo zřícení východní a části jižní stěny v r. 1993. Proto je v současné době možno lézt v jižní stěně pouze v levé části. Tou vedou dvě cesty – Lacknerova hrana (V+, A1) a Jahnova cesta.
Jahnova cesta představuje krásný klasický výstup, který patřil v prvních desetiletích 19. století k nejtěžším v horské skupině Dachstein. Vede strmými spárami a kouty se základním vyskobováním, stanoviště byla v r. 1996 osazena vrtanými skobami. V některých úsecích je mírně lámavá skála.

Prvovýstup: G. Jahn, O. Laubheimer, 1903
Obtížnost: III až IV+, dva úseky V-
Převýšení a čas: Od nástupu 200 m, čas výstupu 1,5 až 2 hod.
Sezóna: podle sněhových podmínek pozdní jaro – podzim.

pokračování na str. 39

 

Skály a skalky

Rabštejn

Mezi nejznámější, nejvýznamnější, ale také nejvyhledávanější skalní oblasti na severní Moravě patří skupina okrajových skal, samostatných masivů a bizarních věží, ležící nedaleko Bedřichova (cca 10 km jihovýchodně od Šumperka). Geologickým složením jde o amfibolické břidlice, které jsou velice rozdílné pevnosti. Skalní oblast Rabštejn tvoří dvě samostatné skupiny. Přední skály dosahují výšky 15 – 20 m, Zadní skály, které leží poblíž pozůstatků hradu, jsou vysoké až 35 m. Méně významné Dolní skály s několika krátkými cestami najdeme asi 250 m východně pod Zadními skalami směrem na Bedřichov. Lokalita poskytuje široké možnosti lezení v celé škále horolezecké klasifikace. Cesty jsou osazeny fixním jištěním, použití dalších jistících pomůcek (smyčky, friendy, vklíněnce) je však nezbytné. Skály se nacházejí v CHKO Jeseníky, horolezecká činnost je povolena organizovaným horolezcům celoročně.
Tento průvodce zahrnuje výběr nejzajímavějších cest. Bylo respektováno zavedené řazení a číslování jednotlivých výstupů.

Informace
Přístup: Nejlépe z Bedřichova (autobus) po červené turistické značce (4 km). Další možnost je ze sedla Skřítek (autobus Ostrava – Šumperk), které leží na silnici č.11 z Rýmařova do Šumperka, po modré turistické značce (cyklotrasa). Automobilem do Bedřichova, zaparkovat lze na konci obce u zákazu vjezdu.
Táboření: Je povoleno pouze organizovaným horolezcům, a to jen na horním okraji louky pod lesem. Není povoleno zřizovat nová ohniště. Protože bychom tu rádi lezli a tábořili i nadále, bylo by dobré tyto příkazy dodržovat.
Občerstvení: Je možné v blízké lovecké chatě, kde je také pitná voda. Obchod v Bedřichově je otevřen ve všední dny jen odpoledne.
Správce skal: Ing. Antonín Gromus, U Rybníka 5, 795 01 Rýmařov
Průvodce: F. Doležal: Cvičné skály na Moravě, Olympia (1988) Při zpracování tohoto článku bylo použito výše zmíněných materiálů a informací Josefa Kývaly a Petra Jandíka.
Mapy: KČT č.55 Hrubý Jeseník, Kartografia č.19 Jeseníky, SHOCart č. 58 Jeseníky

(dále str.44-45)

 

Nejvyšší sopka světa

Ojos del Salado

Sopka Ojos del Salado je nejvyšším vrcholem Chile a druhým nejvyšším vrcholem Ameriky. Zvedá se z vysoké náhorní plošiny pouště Atacama do úctyhodné výšky 6880 m. Zaledněny jsou jen její nejvyšší části. Leží na hranici Chile a Argentiny na 27.° j. š. Výstup na vrchol je možný z obou těchto zemí. V únoru 2002 jsme se při naší cestě po Bolívii a Chile, vydali v malé skupince čtyř lidí dosáhnout vrcholu tohoto sopečného "velikána".
Po 7. hodině ranní přijíždíme nočním autobusem do městečka Copiapo. Bylo založeno v devatenáctém století. Žije zde asi sto tisíc obyvatel. Díky důlnímu průmyslu tady v letech 1849-1852 vznikla první železnice v Jižní Americe. Vedla do nedalekého přístavu Caldera, který leží asi 800 kilometrů na sever od hlavního města Santiaga. Jdeme se ubytovat do levného hotýlku Residencial Benbow. Slušná díra za 5 US na osobu. Sprcha je několik kroků od pokoje, takže to docela jde. Nemáme v pokoji sice žádná okna, ale za tu cenu si nemůžeme moc vymýšlet. Sháníme transport do base campu. Máme několik typů z informačního centra, ale musíme je kontaktovat telefonem. Nakonec jsme sehnali jednoho dopravce a jeho cena 200 US za auto se nám docela zamlouvala. Později však zjišťujeme, že cena je za jednu cestu. Nakonec přece jen souhlasíme s cenou 400 US za cestu tam a zpět. Pojedeme pod Ojos do base campu ve výšce 5100 m. Zítra se k nám připojí i Filip, takže pak budeme kompletní. Dáváme si královský oběd a jdeme na prohlídku města, kterou pak zakončujeme na krásném náměstí. Je teplo, asi 30°C. Roman večer s naším dopravcem nakoupili dvanáct pětilitrových kanistrů s vodou. Vody není nikdy dost a na Ojosu žádná není. Radši si jí vezměte více kvůli rezervě. V kempech nějaká voda sice zůstává po předchozích expedicích, ale nedá se na to spolehnout, anebo je zmrzlá.

(dále na stranách 46-48)

 

Ostatní

  • Zajištěné cesty
  • Mapy OEAV
  • Rauris a zlato
  • Grossarltal
  • Kartičky s návrhy túr
  • Grossglockner Hochalpenstrasse
  • Rady Soni Vomáčkové
  • Fotogalerie – Roman Garba